Proč cestuju, když můžu?

Cestování miluju! Je skvělé. Člověk si rozšiřuje obzory, zjišťuje, jak to chodí tam a onam, učí se, musí být ve střehu a především vypadne z toho denního stereotypu. Nutí ho k tomu, aby to nebyl vidlák z Horní Dolní, ale rozumný a přemýšlející tvor. Občas je to náročné, ale stojí to za to. Od té doby, co jsem zjistil, že je pro mne těžké si dlouhodobě zvyknout na nové prostředí, snažím se cestovat. Zažil jsem to v Anglii, kam směřovaly moje kroky po ukončení VŠ v Brně. Jel jsem tam s obrovským nadšením a elánem. Vše bylo ze začátku skvělé a líbilo se mi tam. A přesto, že jsem měl práci, kde se mi dařilo, což pozorovalo také vedení, začala se karta uvnitř mé hlavy postupně obracet. Já vnímal více odlišnosti a jinou mentalitu. Přestalo mi to vyhovovat. Řekl jsem si proto, že se musím vrátit domů. To se taky stalo. Vydržel jsem tam necelé 3 měsíce. Za tu dobu jsem si však stačil uvědomit, co je pro mne důležité. V té době jsem si taky řekl, že se peníze musí dát vydělat i u nás. Totiž, jedinou motivací, která člověka v zahraničí udržuje, je finanční odměna. Bezesporu. Teď to vyznělo, jako bych dnes vydělával obrovské sumy a byl za vodou. Vůbec! Jen mě to nakoplo k aktivitě a snažení tady, v naší zatuchlé a zkorumpované republice. Samozřejmě, že není lehké vždy našetřit dostatečný obnos nebo si najít čas, zvláště, když jsou starosti, práce, zaměstnání nebo škola. Ale jak se říká, když se chce, jde všechno 🙂 Já toho za poslední rok, dva navštívil víc. Aspoň pro mne toho bylo dost. Hezký pátek 🙂