Proč je lepší býti optimistou?

Před malou chvílí jsem dokončil jeden důležitý závazek, který jsem v průběhu dnešního dne dal. Už jsem ani nedoufal, že to stihnu. Ale mám to. Uff. Proto možná píšu o optimistickém vidění světa. Tento malý úspěch mi připomněl téma, které mi před pár dny navrhla jedna kamarádka/čtenářka, když jsem žádal o inspiraci a návrhy na další PROČ. Za to jí moc děkuji! Ona ví 🙂 Já optimista jsem. (Ale teď už musím jít spát a dopíšu to brzo ráno/22.59 -Začínám psát/6.32 🙂 Snažím se na svět dívat z té lepší stránky a vybírám si spíše pozitivní rysy každodenního života. Samozřejmě, že ne vždy se to daří. Občas mě zachvátí pesimismus a negativní stavy – jako každého. Dokonce přiznávám, že některé situace si zaslouží skeptický pohled. Držet se při zdi a vyčkávat, jak se věci vyvinou. Ale těch není mnoho. Pesimistický jsem býval občas ve škole, na střední i vysoké. Raději jsem měl malé očekávání, že jsem písemku nebo test napsal, že jsem získal nízký počet bodů. Byl jsem připravený na to horší. Většinou to bylo ale naopak a já byl úspěšný. Stejný pocit jsem měl v situaci, kdy jsem se v roce 2006 vrátil z Anglie a hledal zaměstnání. Jen z hecu jsem se tehdy přihlásil do výběrového řízení na pozici Analytika dat do hluckého Autopalu. Před pohovorem jsem byl dost nervózní. Vlastně i v jeho průběhu. Byl jsem pod palbou čtyř lidí a k tomu jsem musel mluvit anglicky. Po skončení jsem byl na dně a říkal si, že nemám šanci, že mě určitě nepřijmou. Ale opak se stal pravdou a já získal práci. A proč si vlastně myslím, že je lepší býti optimistou nežli pesimistou? Už jen pro ten pocit, že se mi to či ono podaří. Že to zvládnu. Že bude lépe. Nicméně nestačí tak pouze uvažovat, je důležité být v dobré náladě, usmívat se, být příjemný na okolí a rozdávat radost. A když se věci nevyvíjejí tak, jak jsme předpokládali, neházet flintu do žita, ale znovu zvednout hlavu a být veselý. Je to těžké, vím, ale nic jiného nám nezbývá.