Co pro mě znamenají Vánoce

Zase jsme se dočkali. Vánoce přišly pomaličku a jistě. Díky hypermarketům jsme je vnímali už od října. Osobně se na Vánoce vždycky těším. Hrozně moc. Sice to vždycky není tak úplně období plné pohody a klidu, když se musí všude pořádně uklízet, dohánět resty, nakupovat dárky a občas na poslední chvíli dělat všechno. Ale to k tomu patří. Jakmile je hotovo, ten klid a pohoda zaručeně nastane. Od této chvíle si je také já začnu patřičně užívat. A právě dnes na Štědrý den jsem si jistý, že je to tady. Cítím to. Povinnosti jsou minimální. Kapr zabitý, stromeček nazdobený, dárky zabalené. Pomůžu maximálně s přípravou štědrovečerní večeře a celý den budu nasávat vánoční atmosféru a zaslouženě relaxovat.  Dopřeji si nějakou tu pohádku, pustím si koledy a zajdu do kostela pro betlémské světlo. Hlavně se budu snažit celý den o to, abych nic nesnědl a večer viděl zlaté prasátko. Problém je však v tom, že tomu nevěřím. Nevěřím ani ve zlaté prasátko, natož pak tomu, že vydržím až do večeře bez jídla. Už teď (6:15) mi kručí v břiše a něco bych snědl. Nu, uvidíme. Nechám se překvapit… Když jsem byl malý, znamenaly pro mne Vánoce také Ježíška. Postavu, která mi přinesla hromadu dárků. Jak vzrušující to tehdy bylo. Dnes je to jiné. Nejsem dítě a na podobné věci už nevěřím. Vánoce pro mě neznamenají dárky, o tom to není. Nevnímám je hmotně. Spíše si užívám tu náladu a rodinnou pohodu. Ta je jedinečná a nezaměnitelná. Trošku jsem zapomněl na to důležité. Co sníh a zima, že? Hmm, když se podívám za okno, nic takového tam nevidím. Bohužel. Bílé Vánoce jsou letos pouhou parodií. Ale co už, nedá se nic dělat. Snad příští rok. A co dál? Třeba cukroví, dobré jídlo, tlačenice v obchodech a na parkovištích, pomalý internet, schránku plnou „PéeFek“, alkohol, ranní bolest hlavy a balík RedBullů. Zrovna jeden jsem před chvíli vypil. Vstával jsem už v pět, tak se nedivte. Přátelé a rodina? Yes. Ti jsou na pomyslném vrcholu toho všeho. Naše rodina je pohromadě celý rok, jsme všichni doma. Zatím. Proto to není tak citelné, jako u přátel a kamarádů. Tam je tomu jinak. Jsme roztrhaní a nevidíme se tak často. Právě o Vánocích se všichni sjedou domů. Tudíž se potkáváme a společně doháníme sociální deficit, který se za celý rok naskládal. Je jasné, že právě proto jsem v předešlém odstavci zmínil tu bolest hlavy. K Vánocům totiž patří akce, párty, večírky. Fuj 🙂 A tam někde, ještě nad vrcholem, se vznáší to duchovno. Narození Ježíše Krista je nepopiratelným znamením pro všechny. Nejenom pro křesťany a věřící. Proto se zastavme se, zamysleme se, dopřejme si trošku klidu. A hlavně, pojďme si do kostela jednou za rok zazpívat: „Narodil se Kristus Pán, veselme se…“ Veselme se, užívejme pohody, vzájemné lásky, vánoční atmosféry a buďme na sebe hodní. Nejenom o Vánocích, po celý rok. To si přeju já, Pavel Horalík