Jak jsem začal jezdit vlakem

V jednom z předchozích blogů jsem se zmiňoval o tom, že pracuji v Bratislavě ve WebSupportu a každý týden cestuji vlakem. No, ale ono to ještě donedávna nebyla s tím cestováním tak úplně pravda.

Dojížděl jsem autem. V klidu a v pohodě jsem najel v Trenčíně na dálnici, která mě a moji černou Octávií dovedla až na Staré Grunty. Nepřemýšlel jsem nad jiným druhem cestování. Nebyl důvod. Především v pondělí nás sice ještě před městem přivítaly ranní zácpy a kolony. Pokud ale člověk vyrazil o něco dřív, tak se to dalo zvládnout a zpoždění nebylo dramatické. Autem jsem tuto trasu zvládl za nějakých 100 až 110 minut.

Někdy v říjnu v listopadu jsem ale začal pociťovat únavu z řízení. Dny se začaly zkracovat a sluníčko už nesvítilo tak dlouho a intenzivně. Navíc často pršelo a s příchodem zimy mělo ještě přituhovat. A tak jsem si jednou v neděli řekl, že zkusím vlak. Proč ne. Finančně to vychází téměř stejně. Za to časově je to více než dvojnásobná porce. Navíc se musí 2x přestupovat (Staré Město, Břeclav). Cestování vlakem je přece nuda a otrava, myslel jsem si. Nebyla jiná možnost, musel jsem.

Stala se ale velmi zvláštní věc. Já si cestování vlakem oblíbil. Čas ve vlaku se totiž nesnažím bezmyšlenkovitě promarnit, ale naopak využít ku prospěchu. Začal jsem konečně číst knížky (brzy o jedné skvělé poreferuji), našel jsem si čas na přemýšlení kombinované s poslechem hudby a konečně také pravidelně píšu! Zrovna tento článek sepisuji v kupéčku směr Bratislava.

Díky vlaku jsem měl možnost setkat se s různými lidmi a životními osudy. Rád totiž pozoruji lidi. Občas se mi také podaří udělat dobrý skutek – pomoci s těžkou taškou, vynést do schodů kočárek nebo se jenom na někoho usmát a prohodit pár slov. Cestování vlakem mi do života přineslo mnoho nových okamžiků a zkušeností, které bych v autě nikdy nezažil.

Úroveň Českých drah je sice stále mizerná, ale vidím určitá zlepšení od dob, kdy jsem denně dojížděl na střední školu. Snad ten trend bude nadále pokračovat! Jo, ve vlaku občas také fotím. Založil jsem proto na Instagramu hashtag #cestyvlakem. Můžete přidat nějakou fotku 🙂

Podělte se o vaše zážitky z cestování vlakem v komentářích. Já už budu vystupovat. Tak někdy na peróně ahoj! 🙂

O autorovi

Pavel Horalík

Ve svých 13 letech jsem zapnul svůj první počítač a od té chvíle jsem propadl světu IT. Mojí vášní je internet, marketing a sociální sítě. Miluji svou rodinu a svoji zemi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

S láskou a nadšením © 2009 - 2016 Pavel Horalík. Omrkněte moje sandálové, vtipné a veselé Hopky ponožky