Hackaton – jedna velká životní zkušenost

Rozhodl jsem se sepsat krátký příběh o jedné velké zkušenosti, kterou jsem nedávno zažil. Byl jím firemní hackaton WebSupportu. To je akce, kdy celá firma nepracuje na obvyklých úkolech a denní rutině. Část zaměstnanců samozřejmě musí makat, ale většina se na 2 dny zavře do kanceláří a dělá na projektech, který si vymyslí.

Hackatony a jejich smysl

U nás ještě hackatony nejsou tak známe. Praktikují je převážně firmy z IT, pro které je to užitečný způsob, jak své nástroje a procesy vylepšit nebo vymyslet úplně nové. Navíc, lidé ve firmě se lépe poznají, protože mají volnou ruku a můžou si libovolně vybrat to, na čem chtějí pracovat. Maraton pracovního nasazení, občasných radostí nebo chvílí vyčerpání vyvrcholí na konci druhého dne, kdy jsou prezentovány jednotlivé projekty a hlasuje se o tom nejlepším.

Já jsem se stal součástí marketingového týmu, kde jsme se rozhodli připravit kampaň, která dřív nebo později bude odhalena. Nebudu o ní proto mluvit. Ono, nejde vlastně ani o to, co jsme dělali. Spíše s kým jsme to dělali a především jak jsme to dělali.

Do týmu se k nám totiž přidal zakladatel WebSupportu Michal Truban, který má z podobných akcí bohaté zkušenosti. Nejprve jsem si to ani neuvědomoval, ale čekala nás velká hromada práce. Měli jsme hrubý nástřel kampaně i představu o tom, čeho chceme vlastně dosáhnout. Ale veškerá realizace, stanovení plánu a celé strategie je fuška. Michal nás ale v průběhu hackatonu skvěle dirigoval a kopal do zadku. A to bylo skvělé!

Ačkoliv jsme byli v průběhu práce spokojení, dostavila se i fáze, kdy jsme byli úplně v prdeli, na rozcestí a bezradní. Nezdá se to, ale za ty dva dny si můžete sáhnout na své pomyslné dno. Taková zkušenost vás ale posílí. Vždycky.

Prezentování hotového projektu

Nakonec jsme měli projekt, který byl funkční a splňoval to, co přibližně měl. Kluci mě už v průběhu práce delegovali, abych náš projekt prezentoval před ostatními. Sice jsem nejprve nesouhlasil, ale nakonec se podvolil. Druhý den po obědě jsem si začal sepisoval obsah prezentace, abych si utřídil myšlenky a celý flow. Poté jsem nahodil surovou prezentaci o 45 slidech. Chtěl jsem, aby měl přednes rychlý spád a jednotlivé snímky “střílely“ jeden za druhým.

Když jsem kluky svolal, abych jim objasnil svůj záměr a ukázal snímky, Michal nechtěl slyšet o žádném vysvětlování. “Prostě si stoupni a začni nám prezentovat,” poručil. To byl pro mě šok. “Na připravování a promýšlení není čas,” odvětil. A měl vlastně pravdu.

Nervózně jsem tedy začal vysvětlovat. Po několika okamžicích jsem ale zjistil, že je to celé vlastně až moc obšírné a zbytečně obsáhlé. Navíc, jak se o malou chvíli ukázalo, jsem se ani nevešel do čtyřminutového limitu.

Koncept obsáhlé a “střílené” prezentace jsme zavrhli. Společně rozpracovali 5 ztěžejních slidů, do kterých jsme vycucli to nejdůležitější – včetně samotné demonstrace výsledku naší dvoudenní práce.

Struktura prezentace vypadala následovně:

1. Představení – co děláme
2. Příběh – proč to děláme
3. Demonstrace – reálná ukázka projektu
4. Plán – spuštění, průběh kampaně a její cíle
5. Závěr – poděkování a odlehčení na konec

Jsem rád, že mě Michal postavil před hotovou věc. Nezkoušet si to, nepromýšlet, ale prostě začít prezentovat. Byl to okamžik, který mě brutálně posunul dál. Nechci si ani představit, jak nudná a nepodařená by prezentace byla…

Proč zkušenost

Díky hackatonu jsem zjistil, že některé věci až zbytečně řeším a promýšlím. Přitom by často stačilo pouze vypustit nejprve tu nejjednodušší verzi/text/myšlenku/koncepci a potom dál rozpracovávat. Prostě udělat easy verzi, na které se dá stavět. Než věci dlouho rozpitvávat a nakonec nechat rozepsané, nedodělané a rozpracované.

Jsem přesvědčený o tom, že stejný problém nemám pouze já, ale i ostatní. Prostě chceme vypustit něco super, co druhým vyrazí dech. Často nám však síly nestačí a zůstaneme v půli cesty. A to je škoda.

Nakonec jsme sice s naším projektem nevyhráli, ale získali jsme velmi pozitivní feedback. Kluci z týmu mi navíc tvrdili, že to byla povedená prezentace. A Michal? Ten mi řekl, že to bylo dost v pohodě!

Vím, že to není nic nového, ale websupportí hackaton mi ukázal, jak dělat věci víc efektivně a zbytečně se nesrat s detaily. Takový kick-ass moment je občas potřeba. No nemyslíte?