Proč chodím do kostela a věřím v Boha?

Byl jsem vychovaný k tomu, abych věřil v Boha. Vedli mě k tomu rodiče, babička, vlastně celá rodina, protože věřící jsme všichni. Už jako malý jsem chodíval do kostela a stál s ostatními dětmi před oltářem. V první třídě jsem začal chodit do náboženství a chtěl být ministrantem. Ale musel jsem si rok počkat. Teprve s nástupem do druhé třídy začala má osmiletá ministrantská kariéra. Na to období moc rád vzpomínám. Člověk se učil novým věcem, získával křesťanský přehled a hlavně musel kontrolovat své chování, protože byl v kostele pořád na očích. Já však nejednou dostal vynadáno, že se směju a nevěnuju svým povinnostem. Takový jsem prostě byl. A nebyl bych jiný ani dnes. Když říkám, že věřím, v žádném případě to není tím, že jsem k tomu byl vedený. Cítím to. Víru mám v srdci a nestydím se to říct. A to je také důvod, proč věřím. Musím. Něco nad námi přece je, vyšší moc. Prostě někdo to všechno musí „řídit a šéfovat“.