Desetiminutovka o podání rukou

Ať už při seznamování, zdravení nebo při pouhém přátelském gestu si podáváme ruce. Je to určitý historický význam příchodu v míru.

Už na základní škole nám vštěpovali do hlavy, jak správně podávat ruku. Princip „leklé ryby“ se vryl do hlavy nám všem. Tehdy jsme si z toho dělali srandu a smáli se tomu. Dnes však mám pocit, že mnoho inteligentních a vzdělaných lidí, která znám a které potkávám, tenkrát na hodině chyběli.

Již několikrát jsem nad tím přemýšlel. A shledal jsem následující. Ono samotné podání rukou totiž o člověku vypoví často víc, než si sami uvědomujeme. Znám osoby, které vám podají ruku s jistým a pevným stiskem. Vím o těchto lidech, že jsou čestní, „s nohama na zemi“ a „hrají fér“. Naopak poznám persóny, o kterých si v mnohém nejsem úplně jistý. Vím, že se často cítí být víc než ostatní, dokážou vás bez mrknutí oka pomluvit a s radostí vás zesměšní. U tohoto typu lidí jsem zase vypozoroval opak. Jejich podání rukou není vždy správné. Často nenastaví celou dlaň, ale pouze část prstů nebo nestisknou ruku pevně. Není to vždycky „leklá ryba“, ale dojem určitého odstupu a štítění se je tam cítit.

Vím, že se můj vzorec nedá aplikovat na všechny. Každý jsme jiný…

Přesto, podávejme ruce správně a vnímejme ostatní, jak je podávají oni 🙂 Hodí se to!

Pavel Horalík