Proč žiju stále s rodiči?

To je dobrá otázka. Minulý měsíc jsem oslavil svých 24 let a jsem už sakra starý očuraný šutr 😀 Teda, ono se to říká trošku jinak 🙂 To sem teď ale nepatří. Jednoduše, už nejsem teenager. Pracuju, jsem soběstačný, nezávislý. Přesto se stále sdržuju v rodinném hnízdě a pod jednou střechou s rodiči a bratry. I když mě to někdy štve. Řekl bych, že to soužití v rodinném kruhu je hodně o vzájemném chápání a porozumění. Hlavně, když už je člověk dospělý a má své názory. Já s rodiči neměl nikdy zásadní problém nebo rozpor. Vždy jsme si vyšli oboustranně vstříc. A vycházíme si pořád. Takže i proto jsem pořád doma. Ale mám ještě rok. Už dřív jsem si totiž řekl, že v pětadvaceti bych chtěl být z domu pryč, abych se pokusil víc osamostatnit. Sám si vařit, prát, žehlit. To jsou činnosti, které mi dělají potíž a musím na nich zapracovat. Ať jsem jednou užitečný manžel a pomůžu své budoucí ženě tak, jak to dělá i můj tatík 🙂 V hlavě mám pár nezodpovězených otázek typu, kde bych měl teda být? V Šumicích, v Brodě nebo někde jinde? Třeba zahraničí? Zatím nemám tušení. Nějak se to ale vyvrbí. Nechám se překvapit…