Jak jsem se stal pirátem a objevil ostrov zvaný Spotify

Miluju hudbu! A kdo taky ne? Dokáže skvěle naladit, rozproudit krev a nakopnout. Nebo krásně utišit, zklidnit a ukolébat…

Moje hudební mládí

Vyrostl jsem na audiokazetách. Se svým oblíbeným Walkmanem Sony jsem trávil dlouhé večery a noci. Především v posteli. Abych však mohl poslouchat aktuální hitovky, musel jsem je někde sehnat. Jediným zdrojem pro mě bylo rádio. Vyčkával jsem na odpolední hitparády a na TDKáčka nahrával způsobem pause-rec-pause zrovna to, co letělo. Vždy s přesností – chytnout začátek v ten pravý moment, kdy moderátor dokončil uvedení songu a v ten ideální okamžik zase típnout závěr. Byla to krásná doba. Čirá nostalgie 🙂

Mimochodem, pamatujete?

Grabuj, stahuj, vypaluj

Ve svých 13 letech, kdy jsem dostal svůj první počítač, jsem začal hledat způsoby, jak hudbu získávat jinak. Internet byl ještě drahý. Ale cédéčka začínala vládnout. Neměl jsem tehdy žádný discman, ale obyčejnou CD-ROM, která to dokázala pořádně roztočit! Dalším dílem do skládačky byl revoluční objev zvaný MP3. Tehdy o nich ještě nikdo moc nevěděl. Já však, nadšený čtenář časopisů LEVEL a Computer, jsem věděl vše potřebné.

Grabování cédéček se pro mě stalo novou zábavou. Převedl jsem do empétrojek všechno, co mi přišlo pod ruky. Nechybělo málo a došlo i na babiččiny dechovky 🙂 V té době se začal probouzet Napster. To bylo něco ještě víc neuvěřitelnějšího. Sám si pamatuju, když jsem ho poprvé instaloval a se zvláštním vzrušením začal zjišťovat, jak přesně funguje. Ten pocit si pamatuju ještě dneska. Přes DIAL-UP jsem tak začal kariéru hudebního piráta. Stáhnout skladbu o velikosti cca 3,8 MB trvalo celý večer. Ještě teď si vzpomínám na počítadlo, na kterém naskakovala aktuální rychlost 3-5 kbit/s. Když se mi podařilo stáhnout 2 písničky za večer, byl to úspěch.

Spotify a její fungování

Dnes už nic takového nezažíváme. Internet nám sviští super rychlostí téměř kdykoliv a kdekoliv. Můžeme být online na mobilu, tabletu a všude jinde. Každý je také dostatečně gramotný na to, aby si našel cestu, jak svoji oblíbenou hudbu získat. Někdo ještě žije zastaralým způsobem a hudbu stahuje, jiný ji zase regulerně nakupuje přes iTunes nebo jiné služby. Já balancoval někde mezi. Potom se něco stalo. Něco se změnilo. Objevil jsem Spotify. Službu, která vám hudbu streamuje přímo z internetu. Žádná data na disku, žádné výčitky nebo obavy. Prostě si stáhnete program nebo využijete webového rozhraní a můžete začít.

Model Spotify je super. Buď ji používáte zdarma a jste vždy po několika skladbách rozptýleni reklamou, nebo si zaplatíte necelých 10 € měsíčně a užíváte si nepřetržitý hudební nášup ve špičkové kvalitě a bez jediné reklamy. A to nejenom online, ale také offline. Je to win-win situace pro všechny.

Je určitě jasné, že ačkoliv hudební archiv Spotify je ohromně obsáhlý, nenajdete v něm všechno. Někteří hudebníci se totiž brání poskytnout svá díla této službě. Dle mého názoru jsou ale sami proti sobě. Vývoj celého internetu a technologií ukažuje, že budoucnost je právě v online aplikacích, které můžete mít k dispozici a bez omezení v jakémkoliv zařízení připojeném k internetu.

Ono to ale nemusí být jenom o Spotify. Podobnými službami jsou např. pařížský Deezer, berlínský SoundCloud nebo americký Rhapsody. A určitě jsou další.

Doufám, že se vám můj dnešní blog líbil. Takové malé historické ohlédnutí a připomenutí dob dávno minulých. Budu samozřejmě moc rád, pokud mi napíšete nějaké vaše osobní příhody se získáváním hudby.